Káva nejsou jen zrnka a z nich lahodný nápoj. Než se nám dostane do rukou, projde zdlouhavým procesem pěstování, sklizně a zpracování. Přitom ve výsledné podobě ji nemusíme získat ani v šálku. Co se z ní dále vyrábí a jak lze využít jinak promarněné plody kávovníku, tedy kávový bioodpad?
Patent na kávovou mouku získal v půlce prosince loňského roku Daniel Perlman z Brandeis Univerzity. Vědec objevil další využití kávových zrn. Navrhl je pražit na světle při nízké teplotě, dokud se v nich nesníží vlhkost, sanitace a některé chuti. Poté nechal zrna zmrazit s kapalným dusíkem a namlít na prášek. Výsledná mouka připomíná barvou tu pšeničnou, chutná jemně po oříšcích a hlavně obsahuje důležité živiny, antioxidanty a směs zpomalující rychlé vstřebávání cukru do těla. Na policích supermarketu by mohla surovina stát hned vedle dalších speciálních bezlepkových mouk. Upéct z ní lze chleba i muffiny.
Pod spojením kávová mouka lze najít i další význam. Při průmyslovém zpracování kávy vzniká významný objem vedlejších produktů. Zátěž to přináší především životnímu prostředí, a to v celosvětovém dopadu. Bývalý inženýr Starbucks Dana Belliveau však dostal na jaře 2012 ekologický nápad, který se stal skutečností díky společnosti Coffee Flour. Jelikož je káva ve skutečnosti ovoce, kávové zrno se při procesu sklizně a mletí oddělí od červené bobule. Společnost nechá putovat do mlýna dříve neceněnou třešňovou dřeň, kde se z ní po dalším vysušení a spojení vytváří bezlepková mouka s vysokým obsahem vlákniny. Na rozdíl od té předchozí tedy nevzniká ze zrn a podobá se spíš koření než mouce. Má hořkou kakaovou chuť a údajně voní více po tabáku než kávě. Mimo to firma testuje také kávovou mouku bez kofeinu.
Přirozeně sladká chuť slupek červených kávových třešní se využívá také při přípravě nápoje připomínajícího vzhledem, chutí i přípravou kávu nebo čaj. Jedná se o Cascaru, která obsahuje ještě víc vitaminů a prospěšných antioxidantů než káva. Přestože neobsahuje žádná kávová zrna, příjemný mok neztrácí kofein.
Nekofeinová energie z kávy
Co se týká průmyslového odpadu, v podobě nejen třešňových dužin, ale také spotřebitelské kávové sedliny se používá jako hnojivo. Ideálním je nejen domů do květináče s kávovníkem, ale také pro nadšené zahrádkáře i pro velké pěstitelské technologie. Obsahuje mnoho přírodních živin, dusíku a odpuzuje škůdce. Například dvojice newyorských finančních poradců Nikhil Arorov a Alex Velezov založili firmu, ve které na kávové sedlině úspěšně pěstují jedlé houby. Ekologicky se chová také britská společnost bio-bean. Kávový odpad z místních kaváren suší a poté z něj získává éterické oleje, čímž produkuje tekutinu podobnou surové ropě. Tu dále zpracovává na biopalivo. Továrna společnosti je takhle schopna zpracovat za rok až pětadvacet tisíc lógru.
Zajímavý bioprojekt zahájila před šesti lety také skupina UTZ, která má na programu udržitelnost zemědělství. Dalším produktem vznikajícím při zpracování kávy je odpadní voda bohatá na organismy vypouštěná třeba v Latinské Americe, která produkuje zhruba 70% světové kávy do místních vodních zdrojů. Dochází tak nejen ke znečištění toků, ale i životního prostředí v okolí. UTZ proto podporuje instalaci speciálních čistících systémů. V nich se zachytává v odpadní vodě vznikající metan, který se přeměňuje na čisté biopalivo. Energie z kávy je vhodná nejen pro zemědělce, ale i domácí kuchyňská kamna.
Výhody, které snaha společností o upotřebení všech produktů vzniklých při zpracování kávy přináší, jsou hned několikery. Dochází ke zmírnění zátěže na životní prostředí, zemědělci mají vedlejší příjmy a ve společnostech zejména v rozvojových zemích vznikají pro lidi nová pracovní místa.
Proč nám můžete věřit?
